Uhřice po roce 1945

Ihned po osvobození obce byl ustanoven Místní národní výbor (MNV), který převzal správu obecních záležitostí. Bylo nutné nejen odstranit následky průchodu fronty, ale rovněž i zajistit zemědělské práce a plynulé zásobování. Předsedou MNV se stal Antonín Hrubý (č. p. 76), dalšími členy byli Hynek Kudlička, Jaroslav Machala, Václav Budík, Alois Hladký, Jakub Chalabala, Karel Malý, Jan Dostál, Vladislav Zabloudil, Hynek Masařík, Oldřich Kadlec a Jindřich Hrubý.

Antonín Hrubý se ve funkci předsedy velmi osvědčil a tak si své místo podržel i po opakovaných volbách v roce 1946. První výsledky totiž nebyly Okresním národním výborem ve Vyškově uznány, protože post místopředsedy získal Jaromír Hrubý, a obsazení dvou nejdůležitějších míst ve vedení obce sourozeneckou dvojicí nebylo přípustné. V září se místopředsedou (post předsedy zůstal nezměněn) stal Čeněk Kopie, členy rady pak Hynek Kudlička a Jaroslav Hrubý. Obecním pokladníkem byl zvolen Jakub Chalabala. Pro lepší organizaci práce byla ustanovena celá řada komisí: finanční, zemědělská, živelní, plánovací, půdní, dobytčí, stavební, později pak ještě volební a reklamační a ještě později komise sociální pomoci. Počet těchto specializovaných pracovně organizačních jednotek se v průběhu doby pochopitelně měnil: některé komise se postupně ukázaly jako zbytečné a byly zrušeny nebo transformovány, řada jiných komisí byla podle aktuální potřeby ustavena.

Ve volbách do Národního shromáždění v roce 1946 kandidovaly v Uhřicích čtyři strany: komunistická, sociálně demokratická, lidová a národně socialistická. Největší podporu voličů získala strana lidová (108 hlasů), na druhém místě se umístili sociální demokraté (67 hlasů) těsně před komunisty (64 hlasy), národní socialisté obdrželi 54 hlasy.

12. května 1946 byl ve školní zahradě slavnostně odhalen pomník obětem světových válek. Pietní akci zaštítil MNV a osobně pak i předseda Antonín Hrubý, náklady na postavení pomníku byly postupně uhrazeny z různých oslav a slavností, tak aby byl obecní rozpočet zatížen jen minimální částkou. V seznamu obětí I. světové války (devět osob) chybí jméno Pomník obětem světových válek, 1946 Karla Pukla, který nepadl přímo v bojích, ale zemřel v březnu 1917 na následky nevyléčitelné choroby a celkového vyčerpání v Uhřicích (původně sloužil v Olomouci a ve Vídni), dále je uvedeno pět uhřických občanů, kteří zahynuli v období okupace: Bedřich Budík, Jan Hrubý, Karel Kadlec, Josef Veselý a Jaromír Zeman. Odhalení pomníku doprovázela celá řada kulturních a společenských akcí, za zmínku stojí zejména divadelní představení "Utrpením k svobodě" a koncert brněnských umělců.

V září 1946 byl schválen základní program dvouletého budovatelského plánu. Představitelé MNV navrhli provést nebo alespoň zahájit následující práce: 1. Nadstavba školy a zřízení bytu pro řídícího učitele. 2. Kanalizace obce. 3. Zřízení vodovodu. 4. Provedení regulace potoka, meliorace. 5. Prodloužení silnic, oprava nebo výstavba mostů. 6. Zřízení obecního pastviště. 7. Zřízení brodiště. 8. Zřízení koupaliště a hřiště. 9. Stavba kaple. Musíme si však uvědomit, že tento plán naprosto nebylo možné realizovat v původním rozsahu. Poválečná obnova hospodářství i společenského zřízení probíhala jen pozvolna a s mnoha obtížemi a odhad možností (jak obecních, tak ekonomických v rámci celého regionu) byl značně odlišný od skutečnosti.

Komunistický puč v únoru 1948 přinesl změnu politické situace. Personální čistky se projevují i v Uhřicích: v MNV jsou nepohodlní občané nahrazeni politicky spolehlivějšími. Předsedou zůstává Antonín Hrubý, funkci místopředsedy vykonává Vladislav Zabloudil, členy rady jsou Hynek Kudlička a Vojtěch Vítek. V obci byl rovněž založen akční výbor, jehož úkolem bylo především kontrolovat život v obci a důsledně potlačovat veškeré protikomunistické aktivity či projevy nespokojenosti. Již v dubnu pak vzniká i místní odbočka Svazu československo-sovětského přátelství, jehož pracovní náplní je výhradně ideologická činnost. V listopadu 1948 jsou uskutečněny další personální změny v MNV: předsedou se stává Vladislav Zabloudil, místopředsedou Hynek Kudlička, členy rady Vojtěch Vítek a Zikmund Otruba. Po odchodu V. Zabloudila do Lysovic se postu předsedy MNV ujal František Kudlička, místopředsedou byl Karel Vítek, členství v radě získávají Petr Vykoupil a Zikmund Otruba. Dosavadní představitelé úzkého vedení MNV Hynek Kudlička a Vojtěch Vítek se stávají pouze řadovými členy MNV. Vzhledem k rostoucí administrativě byla úřadovna MNV přestěhována z původních nevelkých prostor do místnosti záloženského spolku, rovněž byla přestěhována i knihovna, která získala azyl ve volné třídě národní školy. V roce 1950 byla funkce prvního muže MNV obsazena Františkem Kudličkou, členy rady jsou Karel Vítek, Petr Vykoupil, Alois Hrubý a Metoděj Kučera. O čtyři roky později se na základě voleb stal předsedou Zikmund Otruba, tajemníkem Adolf Liška, členy rady pak František Kudlička a Karel Vítek.

V roce 1950 bylo v Uhřicích založeno JZD, i když ani zde se nebylo možné vyhnout problémům a konfliktům, které velmi pohoršily některé rolníky a zdramatizovaly situaci v obci. Zřejmě již od počátku roku fungoval v obci přípravný výbor, který prováděl soustavný nábor mezi rolníky a všemi prostředky přesvědčoval o výhodách společného hospodaření. Výsledky velmi tvrdé agitace se záhy dostavily: žňové práce

již byly prováděny společně. Na podzim téhož roku pak bylo založeno JZD, které mělo šestnáct členů; prvním předsedou se stal Karel Vítek. V dalších letech JZD upevňuje svou pozici, byť za cenu brutálního nátlaku {"Zemědělec Jakub Hrubý byl jako notorický neplnič likvidován a jeho budova a hospodářství bylo převedeno družstvu," uvádí lakonicky obecní kronika k roku 1951. O rok později kronikář píše: "Hospodářsko-technická úprava půdy se setkala se značným odporem soukromých zemědělců. Jejich odpor byl tak veliký, že se odvažovali zabraňovat strojům v práci na polích JZD; byli i takoví, kteří léhali pod traktory. Z vesnických boháčů je zlikvidován Hynek Pukl č. p. 31. Budova a pozemky byly předány družstvu."K roku 1955 čteme: "Jako úpadkový kulacký hospodář byl likvidován Tomáš Ledabyl. Půda a hospodářské budovy předány JZD."). Záhy byl vybudován kravín (ze stáje na č. p. 35), vepřín (mlat předsedy družstva na č. p. 3) a drůbežárna, v roce 1955 byla zahájena výstavba druhého kravína pro 96 kusů. "Nábor" nových členů pokračoval prakticky po celá padesátá léta; poslední soukromé hospodářství bylo zlikvidováno až v roce 1963. V roce 1959 dochází ke změně na postu předsedy: Karel Vítek byl na vlastní žádost uvolněn a do čela JZD se dostává tandem Antonín Hrubý a Jaroslav Pukl. O dva roky později, v roce 1961, dochází ke sloučení JZD Uhřice s JZD Milonice. Novým předsedou se stal Josef Kudlička z Maref.

V obci postupně probíhají stavební práce; výstavbu i celou řadu oprav však brzdí nedostatek pracovních sil. Od roku 1950 byly obnoveny práce na rybníku. V roce 1951 byla provedena adaptace budovy MNV (jednalo se především o výměnu krytiny, vybudování nové izolace a další drobné práce). O tři roky později byla dokončena adaptace domu č. p. 54 pro umístění prodejny Jednoty.

Po letech stagnace, kdy politická situace a hrubý ideologický nátlak bránily rozvoji společenského života, se k činnosti probouzejí i některé spolky. Velmi dobře si počínal kroužek divadelních ochotníků (zejména v šedesátých a sedmdesátých letech sehráli místní nadšenci řadu zajímavých představení nejen v Uhřicích, ale i v okolních vsích - a nutno rovnou poznamenat, že s velkým úspěchem) a sbor dobrovolných hasičů, který navázal na předválečný model činnosti a kromě vlastní zájmové práce organizoval i celou řadu kulturních akcí. Po roce 1960 zahájila pod vedením Jana Duraje činnost i dvě družstva mladých požárníků a družstvo dorostenek. V roce 1967, kdy se konala oslava šedesáti let existence sboru (spojená se sjezdem rodáků a slavností 750-ti let od první písemné zmínky a 90-ti let od založení školy) se členům sboru podařilo vybudovat nový taneční parket v Sadě; později byl tento kulturní areál ještě rozšířen a upraven. V roce 1977 získali uhřičtí hasiči nový "Požární dům" (stará požární zbrojnice byla v roce 1980 rozebrána). Sbor pokračuje ve své bohaté a rozmanité činnosti i v nových podmínkách po roce 1990. Historický vývoj hasičské techniky dokumentuje sbírka požárních vozidel, které renovoval Jan Voňka; ozdobou je nejen dodnes funkční ruční stříkačka z roku 1907, ale také dvě historické otevřené Tatry z let 1928 a 1929.

K 1. lednu 1966 převzal hasičský sbor od STS Bučovice i dechový hudební soubor. Prvními členy byli Karel Grim (vedoucí, kapelník, zpěv), Jindřich Přikryl (zástupce vedoucího, klarinet), Josef Janalík (trumpeta), Zdeněk Klvač (trumpeta), Josef Vavruša (křídlovka), Jiří Viktorin (křídlovka), Josef Nevyjel (klarinet), Antonín Pelka (zpěv), Miroslav Stuchlík (zpěv) a Jan Šrámek (bubny). Personální složení se postupem času pochopitelně velmi proměňovalo. Soubor vystupoval na požárnic-kých slavnostech, ale i na dalších akcích, plesech a zábavách; rovněž se několikrát úspěšně zúčastnil soutěže "Zlatá křídlovka". Na tradici Uhřičanky kapelníka Karla Grima navazuje i dechová hudba Podboranka, která vznikla v roce 1985 při JZD Nesovice. Po období zkoušek se repertoár ustálil na zpívaných i orchestrálních skladbách, se kterými Podboranka vystupuje na koncertech, přehlídkách, hodech, letních nocích, plesích atd. Kapelníkem se stal Vladimír Soldán, s kapelou dále spolupracuje jako umělecký vedoucí i Zdeněk Gurský, z jehož autorské dílny pochází také část repertoáru kapely. V roce 1995 se novým kapelníkem stal Radek Veselý a uměleckým vedoucím Radoslav Muselík, rovněž autor několika skladeb. Po transformaci JZD působila kapela "na volné noze", od roku 1999 pak hraje pod Obecním úřadem Uhřice. Za dobu své existence se Podborankazúčastnila soutěže o Zlatou křídlovku a vystupovala nejen v širokém okolí, ale i na festivalu ve vídeňském Prátru, na Slovensku a na přehlídce dechovek v Nizozemí. V roce 1999 natočila i MC a CD s názvem Podboranka vyhrává. Ze společensko-politických složek vyvíjely po určitou dobu aktivní činnost místní odbory Československého červeného kříže (ČSČK) a Svazu československo-sovět-ského přátelství (SČSP). Koncem padesátých let však dochází k opětovné stagnaci: SČSP, Československý svaz mládeže ani Svazarm prakticky nepracují, protože v obci není ani organizátorů, ani řadových zájemců. V šedesátých letech se situace pozvolna zlepšuje, spektrum společenských organizací doplňují i vyhraněné zájmové skupiny (Svaz zahrádkářů, Lidová myslivecká společnost). I zde však dochází k postupnému slučování nebo navázání nejužší spolupráce s obdobnými milonickými organizacemi, i když se ukázalo, že ani tento postup vždy nezajistí kvalitní a rozmanitou činnost. Zejména organizace zatížené kromě své vlastní odborné činnosti i souběžným ideologickým působením se nedokázaly vyhnout občasným krizím či alespoň stagnaci své práce.

V roce 1959 se předsedou MNV stává Karel Vítek, post tajemníka obsadil Zikmund Otruba. Nevelká obec se však stává obětí byrokratické centralizace: v roce 1964 je i přes nesouhlas některých občanů uskutečněno sloučení Milonic a Uhřic pod názvem Milonice-Uhřice. Prvním předsedou spojeného MNV se na základě voleb, které proběhly 14. června 1964, stal Josef Šmédek z Milonic, do funkce tajemníka byl zvolen Ludvík Dittrich z Mouchnic. Schůze rady MNV se střídavě konaly v Milonicích i v Uhřicích. Ani ztráta samostatnosti nemohla zastavit stavební rozvoj obce. Postupně dochází k vybudování chodníků a nových silnic, řada soukromých domů byla opravena nebo výrazným způsobem rekonstruována, je vybudována kanalizace. 7. října 1976 byla slavnostně otevřena nová budova Jednoty, v dalších letech byla provedena adaptace mateřské školky, dokončena je i požární zbrojnice. Vnější vzhled obce se mění, komfort bydlení i nabídka služeb se pozvolna (byť s problémy a za cenu značného úsilí) zvyšuje, pokrok se nedá zastavit. Po změně politické situace v listopadu roku 1989 a návratu demokratického zřízení došlo i v Uhřicích k závažným změnám. Většina občanů nesouhlasila se sloučením s obcí Milonice a v roce 1990 se tak Uhřice stávají opět samostatnou obcí. Ve volbách, které se konaly v roce 1990, byl starostou obce zvolen Oldřich Doupovec a místostarostou Karel Grim. Oba reprezentovali Občanské fórum, které postavilo společnou kandidátku se stranou lidovou (KSČ do voleb nezasáhla a kandidáty nepostavila). Tandem O. Doupovec - K. Grim zůstal v čele obce až do roku 1998, kdy se na základě výsledků voleb stal novým starostou Jaromír Handl. V nových podmínkách se proměňuje i život na vsi: zájmové organizace spjaté s komunistickým režimem zanikají, současně však i činnost ostatních spolků stagnuje; důvodem nejsou ani omezení finančních prostředků jako spíše katastrofální pokles zájmu členů o práci. Rozšiřuje se politické spektrum, činnost zahajují nové strany. Rozvíjí se soukromé podnikání: v pronájmu je pohostinství, postupně se připojují další soukromníci s nabídkou svých služeb. Soukromí zemědělci získávají z družstva (pokud mají zájem) zpět své pozemky a začínají samostatně hospodařit (Jaromír Hrubý se synem). Samozřejmě pokračují i stavební práce: v roce 1991 byla provedena regulace potoka, o rok později je dokončena točna na návsi, rozsáhlou adaptací prochází obecní úřad,

byla opravena a 25. června 1994 i vysvěcena kaplička, postupně jsou renovovány i chodníky a dopravní komunikace, v roce 1998 byla obec plynofikována. Úsilí představitelů obce i jednotlivých občanů o celkové zlepšení stavu Uhřic, o zkvalitnění nabídky služeb, o zajištění co nejlepších podmínek pro místní obyvatele se tedy prokazatelně daří.

O budoucnost Uhřic tedy obavy mít nemusíme.

Krátké putování dějinami Uhřic se blíží k závěru. Na nevelkém prostoru mohlo být řečeno jen to nejpodstatnější; řada událostí a příběhů musela zůstat stranou. V budoucnu se však bezesporu ještě naskytne příležitost se k těmto zajímavostem z historie obce vrátit. Pokud tedy čtenář získá základní znalosti o historickém vývoji Uhřic a usoudí, že i nevelká obec může mít zajímavé a pestré dějiny, bude účel této webové presentace splněn.