Obec Uhřice
Uhřice okr. Vyškov

Dějiny školy

Vlastní školu získaly Uhřice roku 1877. Byla to významná událost, která pozitivním způsobem ovlivnila život v obci. Stavbě nové budovy však pochopitelně předcházel dlouhý a zajímavý vývoj, který by bylo škoda opominout.

Původně chodily děti z Uhřic - stejně tak jako děti z Dobročkovic a Nesovic - do školy v Milonicích. Místní škola, povýšená teprve roku 1856 na dvojtřídní, však byla malá a jen stěží dokázala pojmout tak velký počet žáků; pro děti ze čtyř vsí prostě nestačila. V roce 1873 se vyškolily Dobročkovice, které si postavily vlastní jedno-třídní školu. O tři roky později byla další třída povolena i v Milonicích. Fakticky se však vůbec nic nezměnilo, protože se i nadále vyučovalo pouze ve dvou třídách: milonický nadučitel Josef Crhounek byl těžce nemocný a nemohl zastávat své povinnosti. A protože budova školy byla již ve velmi špatném technickém stavu, začali v Milonicích uvažovat o stavbě zcela nové čtyřtřídní školy.

Bylo tedy jasné, že Uhřice budou muset investovat do školství. Představitelé obce si však položili logickou otázku: je opravdu nutné spolupodílet se na budování milo-nické školy a vystavovat místní děti rozmarům počasí při cestě na vyučování a zpět? Záhy tak bylo rozhodnuto: obec Uhřice si postaví vlastní jednotřídní školu.

Největší zásluhu na prosazení plánu i na jeho realizaci měl starosta Martin Kadlec (č. p. 32), který se - jak poznamenává školní kronika - "vší silou a opravdovou chutí uchopil řečené myšlenky. " Kadlec se také v březnu roku 1876 obrátil na c.k. zemskou školní radu s žádostí o povolení stavby nové školy. V říjnu obdržel následující odpověď: "Vysoká školní rada zemská učinila zadost prosbě představenstvem obce podané a povolila výnosem ze dne 5. října 1876 č. 20784, by obec uhřická z mateřské školy milonické vyškolena byla, za kterouž příčinou třítřídní škola národní v Milonicích ve školu dvoutřídní proměněna a místo na škole této pro třetího učitele systemizované na nově zřízenou školu jednotřídní v Uhřicích přeneseno bude. O tom se představenstvo obce u navrácení spisu žádosti ze dne 19. března t. r. s tím doložením uvědomuje, že škola v Uhřicích nově zařízená do druhé třídy platební co do služného učitele i co do školného bude vřaděna... Zároveň se podotýká, že škola uhřická teprve tenkráte v život uvedena bude, až veškeré potřeby dotyčné zaopatřeny budou. Ve Vyškově dne 14. října 1876."

Odpůrce stavby nové školy umlčelo neštěstí, které se stalo 8. července 1876. Nedaleko Uhřic zabil blesk Rosalii Kadlecovou (č. p. 10), která se v odpolední bouřce vracela ze školy domů. Nyní už nikdo nepochyboval, že vybudování vlastní školy bude pro obec jedině prospěšné.

Přípravné práce byly zahájeny již v zimě 1876. Vyhlédnuté místo byla upraveno (jednalo se o vyrovnání terénu, kdy musel být rozvezen menší svah) a na jaře roku 1877 bylo přikročeno k vlastní stavbě. Plán vypracoval tesařský mistr Karel

Doupovec z Milonic, práce řídil zednický tovaryš a hostinský Jakub Rajda z Uhřic. Na stavbu byly použity cihle ze starého pivovaru v Chvalkovicích, který uhřičtí koupili za 700 zl., další stavební materiál byl pořízen v Nesovicích, Dobročkovicích a v Nových Hvězdlicích. Koncem září byly základní práce ukončeny, budova však neodpovídala schválenému plánu, protože z nejasných důvodů došlo k přeložení záchodů na jiné místo, než které určoval původní projekt, a následkem toho vznikla další, v plánech nezanesená chodba. I přes tyto nedostatky byla nová škola schválená jako vyhovující a 23. září 1877 milonický farář Leopold Derka budovu slavnostně vysvětil. Protože si stavba vyžádala více finančních prostředků, než kolik se původně předpokládalo, obec prodala hostinec (č. p. 54) s polnostmi za 3250 zl. a kovárnu (č. p. 53) za 420 zl; přispěli rovněž místní občané (prací zdarma i příspěvkem), také kníže Jan Lichtenstein daroval 336 zl. Škola měla původně č. p. 83, při zakládání nové pozemkové knihy však dostala č. p. 56.

Prvním uhřickým učitelem se stal dvaadvacetiletý Josef Jaroš, rodák z Nového Rychnova, předsedou místní školní rady byl zvolen Jakub Hrubý. Výuka byla symbolicky zahájena na sv. Václava 28. září 1878, do školních lavic usedlo 94 dětí. Náboženství vyučoval milonický kaplan Jan Straka, který ovšem musel do Uhřic pravidelně docházet. Již o rok později získala škola vlastní prapor, na který kromě obce přispěli větší peněžní sumou i učitel Josef Jaroš, katecheta Jan Straka, mlynář Jan Vitásek, starosta Martin Kadlec a rolníci Jiří Ledabyl, Jakub Hrubý, Martin Hrubý, Jan Pukl a Florián Hrubý.

1. ledna 1890 byla na uhřické škole zavedena výuka ženských ručních prací. První industriální učitelkou se stala Emilie Plundráková, která měla stejný předmět na starosti i v Milonicích.

Josef Jaroš vyučoval v Uhřicích plných dvacet let. V listopadu roku 1897 byl přeložen do Milonic, kde získal místo nadučitele na místní trojtřídní škole (jeho předchůdce, Antonín Hořava, v Milonicích 27. května 1897 zemřel). Za Jarošova působení uhřická škola vzkvétala; hodnocení školních inspekcí vyznívalo vždy pochvalně. Jaroš neměl ani problémy s komunikací s obecní radou, jak se v té době mnohdy stávalo -požadavky učitelů na vybavení školy pomůckami nebo na zlepšení kritických bytových podmínek často narážely na nesouhlas představitelů obce, kteří odmítali investovat třeba jen malé částky. Naopak můžeme předpokládat, že Josef Jaroš se během svého dlouhého pobytu v obci dokonale sžil s prostředím. Výmluvné je např. to, že se 21. listopadu 1882 zasnoubil s dcerou uhřického mlynáře Jana Vitáska Marií. Jaroš byl oblíben a respektován i mezi kolegy, několikrát zastupoval učitele z Bučovicka na zemských setkáních nebo poradách. Jako zajímavost můžeme uvést, že 9. října 1887, kdy se v obci konala oslava výročí deseti let existence uhřické školy, byl mezi pozvanými slavnostními řečníky i tehdejší učitel z Maref Čeněk Kramoliš, který později tak nešťastným způsobem zpracoval dějiny Uhřic ve Vlastivědě moravské.

Po Jarošově odchodu se výuky v Uhřicích dočasně ujal učitel z Milonic Šebestián Mrhálek. Do konkurzu na místo správce školy se přihlásilo čtrnáct uchazečů, místní školní rada posléze vybrala osmadvacetiletého Jana Palečka, který působil na obecné škole ve Slavkově u Brna (a předtím v Lovčičkách a v Milonicích). Jan Paleček nastoupil 1. dubna 1898, Š. Mrhálek se vrátil zpět do Milonic.

Příchod nového vyučujícího (v dějinách uhřické školy to byl teprve druhý učitel) znamenal důvod k menší oslavě: "Místní školní rada, obecní zastupitelstvo, žáci i žákyně vedeni zatímním správcem školy (tedy Šebestiánem Mrhálkem), občanstvo -v hojném počtu vyšli jemu vstříc za zvuků hudby. Dvě žákyně, Hrubá Marie a Puklová Anna, oděny v národní kroj, přednesly zavítavšímu panu učiteli přiměřené přání, načež jemu podána krásná kytice. Na to v průvodu za opětně zaznívajících zvuků hudby pan učitel veden do Uhřic, kdež jemu škola odevzdána byla." Sám Jan Paleček napsal do školní kroniky krásné přání: "Kéž Bůh dopřeje mi dostatek zdraví a klidné, spokojené mysli, abych svědomitým plněním svých povinností vychoval zdejší obci hodně, mravné a zbožně lidi, kteří by v budoucnu ku blahu národa a vlasti pracovati chtěli." Jako zajímavost můžeme uvést, že Paleček se narodil přesně na Vánoce, 24. prosince 1870. V Uhřicích vyučoval necelých sedm let: 1. ledna 1905 byl přeložen na měšťanskou dívčí školu do Ivanovic na Hané. Jan Paleček patřil mezi velmi svědomité učitele, jejichž působení vysoce převyšovalo rámec školy. Také do školní kroniky zapisoval kromě běžných událostí i celou řadu dalších zajímavostí, jako byly např. metody venkovského lidového léčitelství nebo tradiční uhřické zvyky (přesně tak popsal např. i způsob vítání novomanželů při své vlastní svatbě v roce 1899).

K tomu, aby byl náš obraz uhřické školy úplný, musíme dodat, že výuku ručních prací měla na starosti stále Emilie Plundráková, náboženství vyučoval ve školním roce 1897/1898 milonický kaplan Josef Lakota. Ve školním roce 1899/1900 zasedlo do lavic uhřické jednotřídky 84 dětí, o rok později bylo zapsáno 86 žáků.

21. září 1902 si celá obec připomněla dvacet pět let existence školy. Oslava se mimořádně vydařila. "Dopoledne vinul se dlouhý průvod žáků, družiček, omladiny i dospělých za zvuků hudby po silnici do chrámu Páně v Milonicích. Odpoledne sešlo se velmi mnoho lidí domácích i z osad přespolních do školní budovy, kterou zevně i vnitř chasa vkusně ozdobila. Tam uvítal je správce školy a žačka Františka Kellerová." Jan Paleček pak v dlouhém proslovu shrnul dějiny uhřické školy, důkladně pojednal o důležitosti vzdělání a vlivu školy na jednotlivce i na společnost, neopominul ani boj proti mravnímu úpadku a zlozvykům obecně. "Potom odevzdal jménem obecního výboru starosta Pavel Hrubý prvnímu zdejšímu učiteli panu Josefu Jarošovi, jenž blahodárně přes dvacet roků zde působil, diplom čestného občanství. Tento čin uznání, vděčnosti a lásky hluboce dojmul jak poctěného, tak i všechny přítomné, takže málokteré oko nezvlhlo. Radovánkami žáků do večera a dospělých do pozdní noci ukončena byla významná slavnost."

Tato vydařená akce přiměla místní školní radu a obecní výbor, aby společně požádali o povolení druhé třídy. Žádost však byla v prosinci roku 1902 nadřízenými orgány zamítnuta; důvodem byl nedostačující počet dětí pro zřízení druhé třídy (ve školním roku 1902/1903 zasedlo do školních lavic první třídy 77 dětí).

1. ledna 1905 nastoupil na uhřickou školu jako zatímní správce školy Jan Cenek z Velešovic, který dříve působil jako podučitel ve Velešovicích, v Rad-slavicích, a v Nížkovicích. Zajímavé je, že J. Cenka vyučoval v první třídě měšťanské školy ve Slavkově právě Jan Paleček (věkový rozdíl mezi oběma nyní už kolegy byl deset let). K 1. dubnu 1905 byl J. Cenek přeložen do Nevojic a jeho nástupcem se stal zkušený čtyřiatřicetiletý učitel Jan Skácel, který do Uhřic přišel z Ivanovic na Hané. I přes některé problémy (ve školní kronice je zmíněna neochota bývalého předsedy místní školní rady a v letech 1905-1908 i starosty obce Františka Hrubého k jakékoliv spolupráci) se Skácel zdárně ujal svých povinností; v roce 1910 dokonce obdržel pochvalný dekret od zemské školní rady.

Počet dětí se postupně zvyšoval, v září 1910 zasedlo do školních lavic již 87 dětí a místní školní rada opětovně požádala o zřízení druhé třídy. Ale i tentokrát se žádost nesetkala s pochopením nadřízených orgánů, protože chyběla místnost, ve které by mohlo probíhat vyučování (původně plánované rozšíření staré školy nebylo povoleno). Po dlouhém jednání se tedy obecní výbor rozhodl postavit novou, po prostorové stránce více vyhovující školu; bylo vybráno místo (za školní zahradou na pozemcích Františka a Jana Puklových) a vypracovány nové plány, jejichž autorem byl zednický mistr z Milonic František Olejník. Tomu také byla 30. března 1912 stavba zadána. Kolaudace nové školní budovy pak úspěšně proběhla již 20. září 1912, vysvěcení školy, které provedl milonický farář Ignát Kolísek a jehož se zúčastnil i první uhřický učitel Josef Jaroš, bylo provedeno až 12. října 1913.

I přes tento velmi nadějný vývoj zaslal v říjnu 1911 obecní výbor zemské školní radě novou žádost o zřízení zimní paralelní třídy s tím, že v jedné učebně by se střídali dva učitelé, kteří by vyučovali jednu třídu dopoledne a druhou odpoledne. Tento kuriózní návrh byl překvapivě přijat; místo druhého učitele obsadil Augustin Motal, rodák z Hradiska u Kroměříže. Po dokončení stavby školní budovy bylo konečně povoleno otevřít druhou třídu. Uhřická škola se tak stala dvoutřídní, výuku pak zajišťoval nadučitel (správce školy) a druhý učitel. Tím se od září 1912 stal Alois Chalupa, rodák z Letonic, který dříve působil v Nových Hvězdlicích. Ve školním roce 1912/1913 navštěvovalo první třídu 36 dětí, druhou pak 42 žáků. Od 1. března 1914 zastával místo učitele Rudolf Florian, který však byl záhy mobilizován a poslán na ruskou frontu (později byl raněn, uzdravil se, ale v Uhřicích působil již jen dva měsíce na přelomu let 1916 a 1917 a byl přeložen do Lovčiček a později do Podbřežic). Výuku měl pak na starosti pouze nadučitel Jan Skácel - učil obě třídy současně při celodenním vyučování. Tato situace trvala beze změny až do 1. května 1919, kdy jako výpomocný druhý učitel nastoupil důchodce Vilém Pichler. Ženské ruční práce učila po celou dobu Emilie Plundráková.

Jan Skácel zastával post nadučitele a správce školy až do března 1931, kdy nastoupil zdravotní dovolenou (zastupoval ho František Závodný z Milonic) a později odešel do výslužby. V Uhřicích tedy působil dvacet šest let, a zcela jednoznačně se stal výraznou osobností v životě obce. Skácel vedl od roku 1923 i obecní kroniku, do které s citem pro umíměnost zaznamenával nejdůležitější události.

Na místě druhého učitele se vystřídalo více osob; zcela běžně se stávalo, že výpomocný učitel zůstal na škole jen jeden rok a byl ihned přeložen na jiné místo. Ve dvacátých letech v Uhřicích působil delší dobu Jaroslav Kroutilík, kterého v září 1929 vystřídal Vojtěch Sobek. Po odchodu Jana Skácela byl správou školy pověřen

Vaclav Travěnec, druhým učitelem byla Jindřiška Zukalová z Bučovic, ručním pracem vyučovala Ludmila Možná z Nesovic. Od září 1932 se kompletně změnilo personální obsazení: nový trojlístek učitelů tvořili Jan Cenek z Nesovic, Jarmila Rumpíková a učitelka ručních prací Vlád. Krčková z Nových Hvězdlic. Od července 1933 se novým řídícím učitelem stává Adolf Liška, který rovněž převzal i povinnosti obecního kronikáře. Druhou učitelkou byla Jaroslava Šidáková, kterou o rok později vystřídala Marie Valoušková. Později působili na tomto místě např. Helena Wernerová, Vlastimil Švehla, Emil Střelec, Alois Černý nebo Antonín Dvořák.

V době okupace byl chod školy násilně podrobován nově zavedeným pravidlům. Germanizace se projevovala ve všech oblastech školního života: nápisy a cedule musely být opatřeny dvojjazyčnými texty, české označení na školních pomůckách muselo být vymazáno, administrativa musela být vedena pouze německy. Dějepis, který zmizel ze školních osnov, byl nahrazen výukou němčiny. Také učitelé museli absolvovat kurs německého jazyka, který se konal od listopadu 1940 do konce května

1941 v měšťanské škole v Nových Hvězdlicích, a poté složit příslušné zkoušky (kursy se každoročně opakovaly). Průběh poněmčování kontrolovali zvláštní, jen tímto úkolem pověření inspektoři. Ve škole se vedle mručitele Adolfa Lišky vystřídala celá řada dalších učitelů, např. Josef Šrámek nebo Jan Závodný.

Zhoršující se poměry ve školství donutily Adolfa Lišku k ráznému kroku: v roce1942 požádal o přeložení do pense. Jeho žádost byla schválena. Od 1. září 1942 byl správou školy pověřen Jan Závodný, druhou vyučující se stala výpomocná učitelka Jitka Matulová. O rok později se personální situace zcela změnila: J. Závodný musel nastoupit na práci v Německu a post prozatímního správce obsadil František Mareš z Nových Hvězdlic. Po J. Matulové, která dostala zdravotní dovolenou, zastávali místo druhého učitele postupně Božena Benešová, Karel Dostál, Antonín Vlach, Ladislav Lokaj, Eduard Kalina a Jarmila Růžičková (všichni během školního roku 1943/1944!). J. Růžičkovou k 1. prosince 1944 vystřídal Ladislav Vágner, takže učitelská dvojice se ustálila ve složení F. Mareš - L. Vágner. Tyto časté personální změny samozřejmě neprospěly práci ve škole ani uklidnění napjaté situace v obci.

Prakticky po celý rok 1945 pracovala škola ve velmi náročných podmínkách. Výuka byla narušena průchodem vojsk, ovšem ani po osvobození se poměry příliš nezlepšily. Učitelé se postupně vraceli z míst svého nuceného pracovního nasazení, aby byli vzápětí přeloženi na jiné školy a personální stav tak naprosto nebyl stabilizovaný. K 1. říjnu 1946 se řízení školy ujal staronový ředitel a velezkušený pedagog Adolf Liška. Příznačné pro tuto dobu je, že někteří členové nově založeného MNV proti tomuto kroku celkem bezdůvodně protestují... Škola tedy byla ustanovena jako jednotřídní, ručním pracem vyučovala Vlád. Krčková, kterou později vystřídala Ludmila Humpolová. Ve školním roce 1949/1950 bylo v Uhřicích celkem 48 školou povinných dětí. Z tohoto počtu 25 žáků (patnáct dívek a deset hochů) navštěvovalo místní školu, ostatní žáci chodily do střední školy v Nových Hvězdlicích. Pro děti předškolního věku byla zřízena mateřská škola, která měla oficiálně zahájit svou činnost k 1. září 1949, z personálních důvodů však byla dána do provozu až v listopadu téhož roku. Adolf Liška odešel podruhé - tentokrát již definitivně - do důchodu v roce 1950. Ani tentokrát se však zcela nevzdal veřejné činnosti a po několik let zastával funkci místopředsedy MNV. Jeho nástupcem ve vedení školy se stal Stanislav Piňos, dosavadní ředitel národní školy v Mouřínově, který však po pěti letech náhle zemřel. Štafetu správy školy přebírá Jan Slezák z Bučovic, kterého již o rok později vystřídal Miroslav Bárek. V dalších letech v Uhřicích působili ještě Vladimír Klimeš, Oldřich Horáček, Jan Horáček, Marta Zbožínková a Jiřina Kudličková. Dlouhá historie uhřické školy se však postupně uzavírá: ve školním roce 1969/1970 navštěvovalo školu jen sedmnáct dětí. Protože počet žáků se ani v dalších letech nezvýšil, dochází s platností od 1. září 1976 k přemístění školy z Uhřic do Milonic. V Uhřicích tak zůstala v provozu jen mateřská škola.

Obec

Kalendář akcí obce

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16
1
17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31 1

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Předpověď počasí

dnes, pondělí 5. 12. 2022
slabý déšť 7 °C 5 °C
úterý 6. 12. zataženo 6/5 °C
středa 7. 12. zataženo 7/6 °C
čtvrtek 8. 12. déšť 7/5 °C
nahoru